Vojenská akademie

    Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československa se v hranických vojenských ústavech pokusil alespoň Vojenskou vyšší reálku zachránit praporník (později major) Jindřich Bubla (? až 1923), profesor dějepisu na bývalé c.k. Vyšší vojenské reálce od roku 1903 a dočasný velitel hranické posádky po 28. říjnu 1918. Ujal se velení v reálce, přeměnil ji na Českou vyšší vojenskou reálku a sloučil s bývalou kadetkou. Ve svém rozkaze č.1 z 6.11. 1918 nařídil odjezd chovanců, důstojníků a mužstva "nenáležících k československému státu" z Hranic. Dne 14. listopadu 1918 přísahalo čs. vojsko nové republice před kaplí.

    Ani velká snaha mjr. Bubly však školu nezachránila a 8.2. 1919 byla zrušena. Chovanci se rozjeli domů, profesoři složitě hledali zaměstnání. Nejtěžší chvíle však zažily budovy kasáren a jejich rozsáhlé vybavení. I když MNO v č.j. 4015/org z 15.2. 1919 nařídilo zachovat majetek školy, jelikož "Min.N.O. zamýšlí v budovách tohoto umístiti budoucí čs. voj. učiliště pro důstojníky". Skutečnost však byla jiná. Bohaté sbírky ústavního muzea i knihovny, nábytek reprezentačních místností a služebních bytů, zařízení kina a další vybavení bylo, na příkaz MNO, odvezeno. Do chátrajících budov měla být nastěhována Vysoká škola zemědělská, ale nakonec byla umístěna do Brna. Krátce našel areál uplatnění pro Vojenský ústav pro výrobu očkovacích látek (prostory bývalé jezdecké kadetky) potom pro Československý ústav jezdecký včetně stovky ušlechtilých koní z bývalé kadetky. Koně byli umístěni namísto v dřívějších kamenných stájích do dřevěných baráků. V parném létě roku 1921 (12. srpna) zde vypukl požár a 96 koní uhořelo. Následné škody byly tak obrovské, že se okolnosti vzniku požáru dostaly až na jednání poslanecké sněmovny.

   

    Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatné Československé republiky se s pravidelnou armádou nepočítalo. V lidech převládaly pacifistické názory, prožité hrůzy a útrapy z války vyvolávaly v nich přesvědčení o budoucím trvalém míru. Prezident Masaryk podepsal Versailleskou mírovou smlouvu, která ukončila definitivně I. světovou válku a ČSR se stala suverénním státem. Jenže některé okolní státy se nechtěly smířit s územními ztrátami. Mladá republika musela svádět hned v počátcích své existence tvrdé ozbrojené boje zejména o Těšínsko s Polskem a na jihovýchodě Slovenska s Maďarskou republikou rad. Bylo zcela jisto, že bez pravidelné armády se země neobejde a sny o trvalém míru se brzy rozplynuly.

    Ve velitelském sboru nově tvořené československé armády se střetávaly různé směry. Jednak zde byli českoslovenští legionáři, bojující na různých frontách světové války, pak bývalí vojáci c. a k. rakousko-uherské armády. To sebou přinášelo nemalé problémy, třídní a světonázorové. Bylo potřeba vychovat velitelský sbor, zvláště velitelé nejnižších velitelských stupňů, odhodlaný kdykoliv bránit novou republiku.

    Koncepci hranické Vojenské akademie vytvořili zvláště president T.G. Masaryk, generální inspektor Československé armády v létech 1919-1924 básník J.S. Machar a náčelník hlavního štábu československé armády v době od roku 1921 do roku 1926 francouzský generál Eugéne Desiré Antoine Mittelhausser. 22. července 1919 provedl ministr národní obrany Klofáč prohlídku ústavu, při které se vyjádřil a do kroniky napsal: "Ve vzdělání je síla národa. To platí i pro armádu. A tomuto úkolu budou sloužiti nyní naše ústavy v Hranicích". Následující měsíc navštívili ústavy delegáti francouzské mise. Na základě tohoto nařídilo MNO výnosem č.j. IIb 2042/19 z 9.8.1919 že: "Dne 18. t.m. koná se porada v záležitostech zřízení odborné voj. školy pro výchovu dorostu důstojnického v Hranicích".

    Bylo zamýšleno vybudovat v Hranicích vojenskou akademii rovnající se vojenským školám cizích států. Pravidelné vyučování mohlo být zahájeno až po ukončení školního roku občanských škol, jejichž žáci přicházeli v úvahu pro akademii vojenskou.

    Do zahájení činnosti vojenské akademie zřídilo MNO v Hranicích zvláštní zdokonalovací kurz pro mladší důstojníky za účelem srovnat dosud diametrálně se rozcházející praxe i metody výcviku a orientovat se v nejnovějších francouzských doktrínách pod vedením francouzských důstojníků. Jako první velitel Československé vojenské akademie byl od listopadu 1919 ustanoven francouzský generál Louis Jules Frédéric Kieffer (funkci převzal 26.3.1920).

   Oficiálně považujeme za otevření vojenské akademie v Hranicích den zahájení zdokonalovacího kurzu 11. dubna 1920. Toho dne náčelník čs. hlavního štábu generál Pellé slavnostním způsobem jménem prezidenta republiky prohlásil vojenskou akademii v Hranicích za otevřenou svým účelům.

    Vyučování v kurzu začalo 12. dubna. Učitelský sbor pozůstával z 5 francouzských a  20 československých důstojníků,  8 důstojníků správní a hospodářské služby. Matematiku, fyziku a chemii vyučovali civilní profesoři z hranického gymnázia. Vyučovalo se v češtině, Francouzi přednášeli za pomocí tlumočníků. Vztahy, i přes různorodost, byly vcelku dobré. Do ukončení kurzu byl velitel vystřídán francouzským generálem   Rémi Alphonsem Chabordem (1.8. 1920). Jeho příjezd očekávali nastoupení důstojníci a akademici na nádvoří. Generál přijal hlášení a beze slov opustil nástupiště. V jeho prvním rozkaze bylo nařízeno, že francouzští důstojníci se nebudou stravovat ve společné důstojnické jídelně ale v soukromém bytě velitele. I přes toto oddělování činnost školy nebyla narušena.

    Významným dnem byl 28. srpen 1920, kdy ministr národní obrany JUDr.Ivan Markovič slavnostně předal veliteli vojenské akademie prapor vojenské akademie, věnovaný prezidentem republiky T.G. Masarykem.

   29. listopadu byl předběžný zdokonalovací kurz ukončen a absolvovalo ho 183 poručíků pěšího vojska, 24 jezdectva a 73 dělostřelců.

V listopadu 1920 MNO vydalo výnos o organizaci vojenské akademie, která mu byla přímo podřízena. Akademici jsou podle zbraní organizováni na roty a prapor, baterie a oddíl. Vojenští akademici jezdectva tvoří v ročníku II. zvláštní jezdeckou četu.

Důstojnický sbor z roku 1920.

    Jestliže za monarchie pocházeli důstojníci většinou z privilegovaných vrstev společnosti, nově vzniklá akademie sázela na inteligenci, vzdělanost a odbornou způsobilost. Proto při vstupu do ní měli přednost studenti s maturitou před rotmistry z povolání, kteří museli projít přijímacími zkouškami. Do akademie mohli vstoupit jen muži, kteří měli československé občanství, nebo měli alespoň domovskou příslušnost v republice a neměli jiné státní občanství. Minimální věk bylo 17 let. Uchazeči museli předložit lékařské potvrzení o dobrém zdravotním stavu. Skladbu vyučování stanovily výnosy MNO, ale šlo jen o provizorium, definitivní osnovy byly přijaty až později. Po přijetí se posluchači stali příslušníky čs. armády, zařazeni byli jako vojenští akademici bez ohledu na svou skutečnou hodnost.

    Zástupce ministra národní obrany generál Stanislav ČEČEK slavnostně zahájil první vlastní školní rok 5. prosince 1920.

    Na začátku byla organizace studia upřesněna denním rozkazem velitele akademie. První ročník VA měl tři třídy. Celkově se školilo 140 akademiků, 84 pěšáků a 56 dělostřelců.

    1. dubna 1921 odešel z vojenské akademie generál Ch 12. května 1921 se velení prozatímně ujal francouzský plukovník Pasqual Marie Léon Pierre Castella. Definitivní velitel, plukovník francouzského generálního štábu Pierre Marie Forlot, převzal velení 4. července 1921.

    První slavnostní obřad jmenování vyřaděných vojenských akademiků důstojníky byl 13. srpna 1922.

    Francouzskou etapu velení lze označit, v daném období, jako neocenitelnou pomoc při budování a rozvoji našeho vojenského školství. Z druhé strany malý zájem francouzů o život v akademii vedl k mnoha nešťastným událostem. Svůj díl na některých nese i tvrdý režim zástupce velitele pplk. Bedřicha Homoly. Jeho pedantnost při vyžadování kázně a pořádku vedla až k nesmiřitelnosti a přispěla k odvolání francouzského velení v Československé vojenské akademii. Na druhou stranu musíme konstatovat, že se pplk.Homola hodně zasloužil o pozvednutí úrovně akademie. Jeho zásluhou byla v roce 1922 dokončena jídelna a elektrifikace, zlepšila se strava a akademici při přednáškách nemrzli.

 

    1. června 1923 předal francouzský plukovník Forlot velení československému důstojníkovi, plukovníku (od 10. ledna 1925 generálem) Vratislavovi PECHOVI, bývalému rakousko-uherskému důstojníkovi, jenž nebyl po chuti početným legionářům v akademii z řad důstojníků i rotmistrů. Vojenská akademie si pomalu, ale jistě začala získávat prestiž u široké veřejnosti. Aby získal potřebný čas na rekonstrukci ubytovacích prostorů, zařídil plk. Pech, že první ročník akademie odjel na prodlouženou dovolenou. Budovy akademie dostaly novou fasádu, střechy a elektroinstalace opraveny, ubikace vymalovány. Původní nábytek opraven a doplněn novým. Řada učeben byla vybavena novým zařízením. Začátkem roku 1924 byly otevřeny akademikům zábavní místnosti do té doby pro ně nepřístupné. V nově opraveném Zrcadlovém sálu začaly taneční hodiny. Zásadní rekonstrukce se dočkala i vojenská plovárna na řece Bečvě a byla zpřístupněna široké veřejnosti. V létech 1923 a 1924 se vytvářely definitivní osnovy čs. vojenských škol. Nejvýznamnější události roku 1924 byla bezesporu návštěva akademie prezidentem T.G. Masarykem dne 23. června.

    Dne 14. září 1926 převzal velení akademie brigádní generál František HNĚVKOVSKÝ, legionář z ruské fronty. Byly definitivně ustanoveny učební osnovy pro celé československé vojenské školství. Skladba předmětů se ustálila.

Důstojnický sbor z roku 1930.

    Jubilejní oslavy desátého výročí vzniku čs. vojenské akademie v roce 1930 byly vyvrcholením činnosti generála Hněvkovského v jeho funkci. Poprvé byl slavnostní obřad, jehož součástí bylo položení základního kamene Památníku vojenské akademie, přenášen Československým rozhlasem. Zároveň byl napsán a vydán vzpomínkový Almanach.

    Dne 17. července 1931 se konalo v konferenčním sále vojenské akademie slavnostní shromáždění důstojnického sboru vojenské akademie. Účelem bylo vložit prsť z bojišť, na nichž bojovaly ve světové válce čs. legie, do uren, které budou vloženy do "Památníku vojenské akademie". Prsť zaslal vojenský atašé Československé republiky z bojiště zborovského, ve Francii (Terron a Chestres), v Itálii (Dosso Alto), v Rumunsku (Dobrudža) a v Srpsku (Kajmakčalansk).

Tato prsť byla uložena do čtyř uren:

- 1. legie ruské,

- 2. legie francouzské,

- 3. legie italské,

- 4. legie srbské.

Každá urna obsahovala potvrzení příslušných úřadů o pravosti. Byly neprodyšně zaletovány a uloženy do Památníku akademie 26. července 1931 při slavnostním jmenování poručíků.

        Na konci školního roku 1933/1934 byl brig. gen. Hněvkovský odvelen a novým velitelem byl ustanoven plukovník (od ledna 1935 brigádní generál) Otakar Zahálka, rovněž legionář, který před příchodem do Hranic tři roky velel pěšímu pluku 1 "Mistra Jana Husi" v Českých Budějovicích. Velení akademie se ujal 1. srpna 1934. Uvedl se jako velmi důsledný a přísný důstojník. Již na prvním velitelském shromáždění po převzetí funkce precizně zformuloval formy, metody a cíl svého velitelsko-pedagogického poslání. Dal jasně najevo, že očekává od podřízených to, čemu se dnes říká týmová práce. Od akademiků byla vždy vyžadována přísná kázeň, vzorné vojenské vystupování, vytrvalost a píle při studiu. Mladé důstojníky formoval především osobním příkladem.

        Tak, jak se zhoršovala mezinárodní situace v Evropě, rostl i počet vyřazovaných poručíků akademie. V roce 1937 bylo slavnostní vyřazení dvou ročníků.

Činnost akademie ovlivnily dynamické události roku 1938. V tomto roce byly zároveň vyřazeny i poslední řádné ročníky akademie v první republice. Vlastní slavnostní akt byl vnímán jako jakási demonstrace síly a odhodlání bránit svou, Hitlerem ohroženou, vlast za každou cenu.

        Široké lidové vzepětí na obranu republiky, které vrcholilo především ukázněným průběhem mobilizace československé armády, vyhlášené vládou armádního generála Jana Syrového 23. září 1938, dokumentovalo jednoznačné odhodlání bránit republiku. Po vyhlášení všeobecné mobilizace československé armády akademie přerušila činnost a důstojníci nastoupili službu podle toho, jak byli mobilizačně povoláni, na velitelství různých stupňů.

        Mnichov 1938, jako průsečík meziválečné evropské politiky a prezentace určitého způsobu myšlení v mezinárodních vztazích, se stal úvodem dramatických událostí, které o několik měsíců později vedly k zániku společné české a slovenské státnosti.

        Výuka na akademii byla ukončena příchodem německých okupantů dne 15. března roku 1939. Na základě definitivních směrnic vydaných pro likvidaci čs. branné moci byla vytvořena likvidující složka i na akademii.

        Slova lásky k vojenské akademii a věrnosti čs. vlasti vyjádřil dne 7. dubna 1939 do kroniky akademie její kronikář a pobočník velitele akademie škpt. Řípa a o den později i její poslední předválečný velitel brig. gen. Otakar Zahálka (umístěno na jiném místě stránek). Svá slova oba důstojníci později podepsali svou krví a s nimi i dalších 258 absolventů a učitelů vojenské akademie v Hranicích padlých nebo umučených v létech druhé světové války. Desítky dalších se k nim připojily v létech následujících. Právě díky jim se hranická akademie zapsala nesmazatelným písmem do naší historie. Její odkaz i odkaz padlých hrdinů je pro nás zavazující do dnešních dní.

 

Stuhy, věnované Vojenské akademii v Hranicích.

  stuhy    stuhy

 

stuhy    stuhy

 

stuhy    stuhy    stuhy

(Fotoarchív VÚA)

 

 

organizace, výchova a výcvik v létech 1920 - 1938