Po 2.světové válce

OKUPACE

    V létech 1938 - 1939 zde krátce, do zrušení nacisty, působilo Československé vojenské gymnázium, přestěhované z Němci po Mnichovu obsazené Moravské Třebové.

    Po dobu války byla v budovách akademie umístěna autoškola a rezervní nemocnice Wermachtu, chvíli i důstojnická škola.

okupace    okupace

zneuctěný památník

okupace    okupace

okupace

(Fotoarchív VÚA)

 

    7. května 1945 sovětská vojska osvobodila vesnice v blízkosti Hranic. Němci opustili kasárna a ještě před příchodem Sovětské armády se major PhDr. Josef DVORSKÝ, bývalý profesor VA, ujal nad nimi velení. Z řad dobrovolníků ustavil „Revoluční národní stráž vojenské akademie“ a zahájil záchranu objektů a zařízení v nich před drancováním a zničením. Již v srpnu 1945 proběhly přijímací zkoušky za obrovského zájmu uchazečů, kterých bylo kolem 20 000. Velitelem byl ustanoven plukovník Šimon DRGÁČ (1945-46). Výchova důstojníků byla ale postavena zcela na nových základech, zčásti v důsledku zkušeností z války, zčásti proto, že komunisté v armádě i mimo ní se snažili potlačit jakékoliv snahy o navázáni na prvorepublikové tradice. Velitelský a pedagogický sbor se začal světonázorově dělit. Počátkem roku 1947 byl velitelem akademie jmenován plukovník Jan KVĚTOŇ (1946-48). Už koncem tohoto roku se podstatně zhoršila atmosféra ve škole.

    Až do roku 1948 byl veden výcvik podle zkušeností anglické armády. Hlavní důraz byl kladen na samostatné myšlení, taktické zásady byly prosazovány již v nejmenších jednotkách. Bojovou zdatnost vyučovali proslavení parašutisté Tomáš Sedláček, šifrant Clay-Eva kpt. Jiří Štokman a člen výsadku Wolfram kpt. Josef Černota, který byl spoluzakladatelem čs. výsadkového vojska a v roce 1947 velitelem výsadkového kurzu izraelských vojáků. A mnoho, mnoho dalších.

Ale tak zvaná lidová demokracie měla s tradicemi demokracie od počátku málo  společného a po únoru 1948 se změnila na krutou a bezcitnou komunistickou diktaturu. Novým velitelem  akademie byl jmenován plukovník Karel VEGER (1948-50). Tisíce vojáků z povolání bylo poté bez uvedení důvodů vyhozeno z armády. Velkou část z nich bezprostředně poté i s rodinami vystěhovali z bytů a zatkli. Tragický osud vojáků z povolání riskujících život v odboji proti nacismu, z nichž většina prošla hranickou vojenskou akademií, je ostudnou etapou naší národní historie. K dlouholetým trestům byli odsouzeni zástupce velitele akademie plk. Alexandr Korda, zasloužilý velitel SNP, por. Miroslav Kácha, kpt. Antonín Kouřil, škpt. Ladislav Procházka, škpt. Roubínek a Svačinka.

    Jaromír Zahálka své postřehy z tohoto období vyjádřil takto: "... V hranické vojenské akademii byla řada důstojníků propuštěna z armády nebo přeložena na podřadná místa. Přes 100 vojenských akademiků bylo vyloučeno ze studia, z nichž někteří se brzo ocitli ve vezení pro tzv. protistátní činnost, na př. Jiří Polášek, Karel Štípek, Jiří Křivánek, Josef Ferkovič a další. Byli odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody od 20 roků až po doživotí. Začátkem roku 1948 se v hranické akademii vytvořila skupina demokraticky smýšlejících důstojníků a akademiků, většinou bývalých příslušníků zahraničního nebo domácího odboje, kteří nepodlehli komunistickým slibům ani výhrůžkám. Vůdčí osobností byl plukovník Alexandr Korda, jeden z významných velitelů Slovenského národního povstání, Čechoslovák a  demokrat. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřili kapitáni Dr.Němec, Kouřil a poručík Kácha. Jejich činnost byla bohužel zrádcem v květnu 1949 prozrazena a část skupiny zatčena. V září byli odsouzeni na doživotí plk.Korda a por. Kácha. Kpt.Kouřil byl odsouzen na 20 let žaláře, štábní kapitán Procházka a Vašíček, jakož i poručíci Kaipr a Kráčmar k 10 rokům. Ostatní členové skupiny, kteří unikli dosud pozornosti, pokračovali ve své činnosti do konce roku 1950, kdy byli také zatčeni a odsouzeni: škpt. Bartl, npor. Benda, kpt. Budínský, mjr. Eisler a Fišera, pplk. Kalina, por. Kurka, por. R.Procházka, škpt. Roubíček a Svačina. Dusno v čs. armádě až k zalknutí panovalo celou dobu čepičkovské ministerské éry, ale ani později po známém XX. sjezdu KSSS nepominulo. ..."

    Únorem 1948 začalo i umírání Československé vojenské akademie. Ještě v roce 1948 vzniklo v hranických kasárnách Jaslo (výstavba kasáren byla zahájena v roce 1923)  dělostřelecké učiliště, školící poručíky dělostřelectva, které zpočátku patřilo pod vojenskou akademii. Od roku 1950 bylo přemístěno do kasáren generála Zahálky a Československá vojenská akademie zanikla. V nové, komunistické, armádě již neměla místo.

   

    V roce 1960 přeložili učiliště nejprve do kasáren Jaslo a odtud do Martina kde došlo v roce 1962 ke sloučení Dělostřeleckého učiliště Hranice a Dělostřeleckého technického učiliště Martin a vzniklo Vyšší dělostřelecké učiliště Martin. V roce 1962 vzniklo v areálu bývalých rakousko-uherských vojenských škol Výcvikové dělostřelecké středisko pro přípravu specialistů raketových jednotek - vojáků z povolání i základní služby. Později na začátku 90. let bylo přeměněno na Výcvikové středisko dělostřelectva a raketového vojska, které zaniklo v polovině roku 1997.

    V průběhu roku 1961 zde vznikaly první čs. raketové útvary vyzbrojené operačně taktickými raketami: 311. a 321. technická brigáda, které byly o rok později přejmenovány na 311. a 312. těžkou dělostřeleckou brigádu. V témže roce byla 311.tdb přesunuta do posádky Stará Boleslav a na jaře roku 1963 321.tdb do posádky Rokycany. K 1.1.1963 vzniká v Hranicích 331. těžká dělostřelecká brigáda  s potřebnými podpůrnými a zabezpečovacími svazky, útvary a jednotkami a ta byla zrušena 31. října roku 1991.

    V prosinci roku 1983 kasárna Jaslo obsadily ruská raketová vojska (SS-12B) jako odpověď Varšavské smlouvy na rozmístění raket Pershing-2 a střel s plochou dráhou letu v západní Evropě. Zpět do SSSR byly tyto rakety staženy až počátkem roku 1988.

 

    V roce 1990 uplynulo 70 let od zahájení výuky na vojenské akademii v Hranicích. Na vzpomínkové slavnosti se v objektu bývalé akademie sešli 26. října 1990 někteří bývalí absolventi, zástupci velení armády, Sdružení vojenská obroda, příslušníci místních vojenských útvarů a občané města, aby u památníku legionářů odhalili novou pamětní desku a položením věnců uctili význam vojenské akademie v Hranicích v historii Československé armády.

 

    V současné době je v objektu umístěno velitelství 7. mechanizované brigády se svými jednotkami a 71. mechanizovaný prapor.